Po odehrání čtyř her na Gameconu s použitím lístečků, o kterých jsem mluvil, musím říct, že fungují až překvapivě dobře.
V zásadě se potvrzují zkušenosti ze Žižconu.
• Někteří hráči zkusí zahrát to, co vylosují, někteří si vybírají. Metoda "nejdřív si vylosujte tři lístečky a když se vám nebudou líbit, tahejte klidně dál" je tedy dobrá.
• Hráči mají raději rysy, které se do hry dostanou nepřímo, nebo je k něčemu inspirují. Lístečky jako "ráčkuje" většinou odkládají, ale když si hráč zloděje vylosoval "tlustý", "jizvy od popálenin" a "chybějící prst", tak to interpretoval jako postavu, která často strká prsty, kam nemá, a s radostí se pak pouštěl do hledání a odstraňování pastí. Podobnej příklad byl "malý" hobit (tedy malý i na hobita), což se pak do hry dostávalo tak, že válečník ho pak snadno někam vysazoval a podobně.
Nedělá to teda vždycky úplně přesně to, proč jsem to zaváděl (původně jsem tím chtěl podpořit spíš zajímavě zahrané postavy v Quentinově stylu), ale celkově to funguje a dělá to postavy něčím zajímavé.
Taky se podle mě potvrzuje, že je lepší dát všechny rysy do jedné velké kategorie a nedělit je na "vzhledové", "osobnostní" a tak. Důsledným pokrytím všech kategorií by sice asi vznikaly lépe prokleslené postavy, ale pouze pokud by je hráči dokázali všechny dostat do hry.
• Nejen že jsou pak postavy zajímavější, ale občas to pomáhá odehrávání interakcí mezi postavami, protože se hráči mají čeho chytit.
• Z celkem 14 hráčů, kteří se u mě nakonec vystřídali, jednoho lístečky s rysy vůbec nezaujaly a komentoval to tak, že mu to k tomuhle stylu hry přijde zbytečný. Jestli se ale nepletu, tak to byl hráč, který se u hry vůbec nebavil, protože mu vůbec nesedla do preferencí.
Na oneshoty se to teda rozhodně osvědčilo a určitě to budu používat dál. Otázka je, jestli to má smysl i při tvorbě postav do kampaně - ale asi jo, minimálně jako inspirace.